Historie

Kroměříž se poprvé připomíná roku 1107. Na rozvoj města měli zásadní vliv olomoučtí biskupové a arcibiskupové.

Kroměřížská náměstí

Každé z nich má svoji atmosféru, kde pulsuje život, kde se scházejí lidé...

Kostely a kaple

Obdivuhodným dokladem bohatého církevního života města jsou kroměřížské kostely a kaple.

Městská památková rezervace

Městská památková rezervace Kroměříž byla vyhlášena v roce 1978.

partnerská města
Partnerská města

Kroměřížská partnerská města.

Home | » O městě | » Městská památková rezervace

Městská památková rezervace

Home | » O městě | » Městská památková rezervace

Městská památková rezervace

Městská památková rezervace Kroměříž byla vyhlášena v roce 1978 a zahrnuje historické jádro města s oběma zámeckými zahradami. Mezi její nejvýznamnější objekty patří Arcibiskupský zámek s Podzámeckou a Květnou zahradou, zbytky městského opevnění z let 1245 až 1281, chrám sv. Mořice a přilehlé náměstí s domy kanovníků, vikářů, proboštstvím a farou, dále biskupské předzámčí s Mlýnskou bránou, Maxmiliánovým vodovodem, Biskupským mlýnem a mincovnou, Arcibiskupským gymnáziem a Knížecím domem. Ke kroměřížské památkové rezervaci náleží také měšťanské domy na Velkém náměstí včetně radnice a další historické budovy v přilehlých ulicích Jánská, Pilařova, Kovářská, Ztracená a Vodní. 


VELKÉ NÁMĚSTÍ


Radnice

Nejvýznamnější budovou na Velkém náměstí je radnice postavená v letech 1150 – 1611. Na prvním vyobrazení města z r. 1593 má radnice už zhruba dnešní podobu. Základ nynější podoby získala díky biskupu Františku z Dietrichsteinu. V roce 1643 při vpádu Švédů byla budova vypálena a protože tehdy shořel i archiv, máme ve městě málo pramenů ze starších dob. Po r. 1848 byla zřízena okresní hejtmanství a obec budovu pronajala novému okresu. V pol. 19. stol. byla budova doplněna o balkon v průčelí 40 metrů vysoké věže, dvouramenné schodiště a hlavně o druhé patro, aby se do budovy vešel celý okresní správní aparát, berní úřad, soud i byt hejtmanův. Hodiny na věži jsou z počátku 17. století. Vrchní ciferník ukazuje hodiny, spodní minuty. Z věže hlásný vytruboval hodiny, naposledy v době vpádu Prusů v roce 1866. Hlásný a jeho pacholci, kteří ve dne v noci střežili město před požárem, měli byt nahoře na věži. Byl tu také umístěn zvon zvaný Pirglok, kterým se denně dávalo znamení, aby byly uzavřeny šenkovní domy a aby už šli pivpitelé na kutě. V přízemí je do zdi druhotně zasazena pamětní deska biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna jako doklad renovace v 60. letech 17. století. Při generální renovaci radnice v roce 1963, v rámci oslav 700.výročí založení města, bylo otevřeno podloubí, kde bývaly po staletí malé krámky. Radnice je dnes sídlem městského úřadu a vlevo od věže sídlí v budově nově Informační centrum.

 

Dům č. 20

Dům byl nazýván „U zlatého kohouta“. Vystavěn byl v r. 1662. V letech 1939-49 zde žil F.V.Peřinka, dějepisec města Kroměříže. V nároží je umístěn erb kardinála Fr. Dietrichsteina. Nyní zde je cukrárna Amadeus.

 

Dům č. 22

V době sněmu 1848-49 zde bydlel advokát a politik dr. A.M.Pinkas spolu se svým synem, malířem Soběslavem Pinkasem. Ten zde vytvořil pro Havlíčkův satirický časopis Šotek karikatury význačných účastníků sněmu. Dnes je v podloubí prodejna nábytku.

 

Dům č. 24 

Zděný dům zde stál od konce 15. století a ve století 16. byl výrazně přestavěn. Ve druhé polovině 17. století probíhaly další úpravy, to zde již bydleli úředníci biskupského dvora. Od r. 1729 zde bylo Mikulášem Pfaffem z Mikulova zřízeno sídlo druhé lékárny ve městě, později se nazývala „U černého orla“. Dnes zde najdete stejnojmenný hotel a pivovar.


Dům č. 33 – tzv. „Obecní dům“ – Dům zvaný též Generálhaus 

V 17. a 18. století byl tento dům majetkem úřednické rodiny v biskupských službách, Finsterwalderů. Někteří z tohoto rodu byli purkrabími i primátory města. Roku 1764 jej koupilo město a upravilo dům jako byt pro velitele posádky. Bydlel zde také slavný generál Laudon z dob císařovny Marie Terezie. V polovině 19. století sem byla přenesena radnice. Teprve v roce 1963 se odstěhovala na své původní místo. Dnes zde najdeme sídlo Městské policie.

 
Dům č. 34

V 18. století nazývaný „U zlatého slunce“, v přízemí dochována hřebínková klenba, fasáda pozdně barokní. Dnes se zde nachází restaurace Vodní meloun.

 

Dům č. 35

Na tomto domě se starším jádrem je secesní fasáda podle projektu ing. Ladislava Mesenského z let 1910-13. Mesenský postavil řadu kroměřížských domů, v nichž užil secesního či modernistického tvarosloví. V současné době zde jsou Sportovní potřeby.


Dům č. 36 – tzv. Dům Babirádovský

Původně renesanční dům byl od 16. století v rukou řemeslnických mistrů. Počátkem 18. století jej vlastnil Mikuláš Indigrentz, mincovní gardin biskupův, znamenitý kovotepec a cizelér. Uprostřed 19. století dům opravil mlynář Václav Urbánek. Jeho syn Ferdinand byl zakladatelem několika cukrovarů, např. prvního průmyslového podniku na Kroměřížsku – cukrovaru v Kvasicích. V době sněmu, v r. 1848, zde bydlel předseda vlády kníže Felix Schwarzenberg. Pozdní projev kvalitní fasády z roku 1918, jež slučuje některé prvky secesní s geometrizujícími. Autor Felix Skibiňský. Letos v něm bylo k vidění Zrcadlové bludiště.

 

Dům č. 38 – Muzeum Kroměřížska

Muzeum Kroměřížska sídlí v domě č. p. 38, v původně renesanční budově s klenbami a portálem vybudované v r. 1609 kardinálem Františkem z Dietrichsteina v protobarokním slohu ze dvou domů s bohatou historií (1636 - 1643 jezuitský seminář, pak vrchnostenský kapitulní dům biskupské správy). Biskup Karel Lichtenstein na konci 17. století nechal dům uvést po vydrancování města Švédy v r. 1643 zhruba do dnešní podoby. Zachoval přitom jeho vzhled se sdruženými obdélníkovými renesančními okny a s podloubím. Dům byl považován, hned po zámku, za nejprostornější a nejhonosnější budovu ve městě. Oba biskupové, Ditrichstein i Liechtenstein, v průčelí domu umístili své znaky. Dnes je zde umístěno muzeum, které nabízí stálé expozice Příroda a člověk, Historie ukrytá pod dlažbou města a především Památník Maxe Švabinského, kroměřížského rodáka.


Dům č. 39 - tzv. Regentský dům

Vznikl spojením původně dvou renesančních domů s jednotnou raně barokní fasádou. Renovace z roku 1950 odkryla na severnějším domě původní sgrafita z konce 16. století, jež umožňují si představit vzhled kroměřížských renesančních fasád. Figurální sgrafita mají témata "soud nad povětrnými ženami", "medvědář" a "herec". Své jméno dům získal podle Jana Mikuláše Reitra z Hornberka, vrchního regenta všech biskupských panství a v 2.pol. 17. století velitele pevnosti Hukvaldy.


Dům č. 40 – tzv. Dům hejtmanský

Tento dům vznikl spojením dvou renesančních domů a jejich adaptací roku 1667. V pol. 17. století byl vlastníkem většího (severnějšího) domu kroměřížský hejtman Maxmilián Rudolf Žákovský z Dobrčic, pozdější místopísař Markrabství moravského. Spojení obou domů provedl Karel Liechtenstein -Castelcorn, jenž je převedl do biskupského majetku. Jeho vlastnictví prokazuje též erbovní deska nad středním obloukem loubí. Pozoruhodný je zejména původní renesanční mázhaus a nádvoří s renesanční pavlačovou dispozicí. Výšku dřívějšího terénu, jenž byl okolo domu do roku 1832, připomíná zvýšená terasa boční strany domu směrem na Sněmovní náměstí. Dnes zde najdeme veřejné WC a vegetariánskou restauraci.


Dům č. 41

Biskupský vrchnostenský dům, jeden z nejstarších dochovaných ve městě. V průčelí směrem na náměstí jsou pozoruhodná ostění oken z počátku 16 století. Od konce 16. století vlastnili dům drobní šlechtici Pálinkové ze Štěchovic, z nichž Jan býval několikrát primátorem města. Potom se tu střídali šlechtičtí majitelé, až v roce 1687 jej koupil švec Jiří Dresler, což se ovšem nelíbilo biskupovi a tak vymohl zrušení kupu a domu se sám ujal. Dům pak dlouho sloužil jako biskupská účtárna, proto se domu říkalo Renthaus. Z boku domu směrem k zámku je patrný manýristický portál z roku 1687, dílo G. P. Tencally.  

Dům č. 42 – tzv. Lontanův dům

Dům starší renesanční dispozice s vrcholně barokní fasádou, jejímž autorem byl zřejmě ve 20.letech 18. století vídeňský stavitel Ch.A. Oedtl. V přízemí domu pozoruhodná a umělecky cenná štuková výzdoba klenby s manýristickým formálním detailem. V prostorném mázhausu kamenný erb kardinála Dietrichsteina a náhrobní kámen s portrétem Kryštofa Lubětínského. Dům byl v 17. a 18. století majetkem rodiny Lontanů, z nichž Kašpar Antonín Lontano byl v 1. pol. 18. století biskupským radou, archivářem a registrátorem. V době sněmu 1848/49 v tomto domě pobýval politik a historik Fr. Palacký.


Dům č. 43 - tzv. Rottalovský dům

Dům v jádře renesanční, s některými zachovanými původními klenbami. Dům v roce 1621 vlastnil biskupský mincmistr Honz Loz, zapletený do povstání v roce 1618. Dům byl proto zkonfiskován a držel jej kardinál Ditrichštejn. Po něm pak Alina Bruntálská z Vrbna, paní na Kvasicích, která se provdala za hraběte Jana z Rottalu, zemského hejtmana moravského, jemuž se v dějinách říká zlý Rottal. Po švédském vpádu byl vypálený a zpustlý dům přestavěn a jeho majitelem se stal biskup Lichtenstein. Roku 1921 bylo přistaveno 2. patro a dům byl celkově opraven pro účely tehdejší Městské spořitelny, která zde sídlila do r. 1952. Od r. 1991 pak znovu tento dům získala Česká spořitelna, která zde sídlí dodnes.

Dům č. 45 - tzv. Canavalův dům

Tento měšťanský dům s výraznou raně barokní fasádou vybudoval zřejmě podle svého vlastního projektu A. S. Canaval v roce 1672. Patřil do družiny italských kameníků a zednických mistrů, kteří pracovali pro biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Pozůstatkem někdejší spojnice domu s východními hradbami města je dodnes malá romantická ulička, která spojuje Velké náměstí se Ztracenou ulicí. Byl to první dům, jímž se začala v roce 1955 renovace náměstí s otvíráním podloubí, zazděných v letech 1860 dřevěnými portály krámů. Nyní zde najdete restauraci U Bruna.

 

Dům č. 47

Tato renesanční stavba původně sloužila jako šenkovní dům U zlatého stromu. V roce 1678 se zde připomíná rytec biskupské mincovny Kryštof Hoffman, pak jej vlastnila piaristická kolej a od r. 1824 jej koupil kupecký rod Lasnauských. V roce 1848/49, kdy se v Kroměříži konal Říšský sněm, zde bydlel Alexandr Bach, pozdější ministr vnitra rakouské vlády. Na zajímavé dějiny, které se zde odehrály, upozorňuje také do fasády zasazená deska upomínající na pobyt Mir. Tyrše v Kroměříži v roce 1865, kdy zde byl jako host pěveckého spolku Moravan, který za účasti celé Moravy i Čech světil svůj spolkový prapor. Nyní v domě č. 47 je restaurace U zeleného stromu.

Dům č. 50 – tzv. U zlatého jelena

Původně dům s hostincem, v jádru renesanční, barokově přestavěný po švédském vpádu. V roce 1631 tento dům koupil primátor města František Kočička. Na poč. 19. století majetek významného moravského národohospodáře A. von Kaschnitze. V 19. století zde byla Vrbíkova kavárna, jež se v revolučním roce 1848 stala sídlem „slovanského poslaneckého klubu“. Při hanáckých banderiích odtud mluvili Palacký a Rieger. V tomto domě také tvořil malíř Josef Mánes. Dům byl na počátku našeho století přestavěn, ze širší dispozice lze poukázat na pěkný raně barokní portál s maskaronem jako domovním číslem. Dříve zde sídlilo Informační centrum, dnes Svět zdraví.

Dům č. 104 – tzv. Dům obuvi 

Byl postaven roku 1930 ve funkcionalistickém pojetí pro firmu T.a A. Baťa a představuje první dílo kroměřížské moderní architektury přesto, že jeho místo nebylo zvoleno v historickém prostředí šťastně. Padl mu za oběť hodnotný barokní dům, jenž byl na přelomu 17. a 18. století majetkem biskupského stavitele a zednického mistra Matyáše Porsta. Prodejnu obuvi Baťa v něm najdete dodnes.


 

Dům č. 106 – tzv. U zlatého lva

Od roku 1675 hlavní lékárna ve městě. V 18. století byl dům pozdně barokně přestavěn. Dnešní stav je výsledkem přestavby ve 20. století. Na původní stavbu z konce 17. století upomíná erbovní deska Karla Lichtensteina-Castelcorna.

 

Dům č. 109

Dům v jádře renesanční, raně barokně přestavěný. V nice Immaculata plnící funkci domovního znamení. Do fasády jsou zasazeny kruhové medailony připomínající pobyt básníka, novináře a politika K.H.Borovského a politika a právníka F.A. Braunera ve městě v době sněmu 1848. Dnes zde najdete hotel s restaurací La Fresca.

Dům č. 112 – tzv. Vejvanovského dům  (také Minikátorský dům)

Dům se starším jádrem a barokně klasicistní fasádou. V 17. století byl majetkem biskupského dvorního kapelníka a skladatele Pavla Vejvanovského. Ten zde od roku 1664 působil ve službách olomouckého biskupa Lichtensteina v biskupské kapele a na kůru v chrámu sv. Mořice. V roce 1666 si vzal Annu Terezii, dceru Filipa Minikátora z Lugana, dlouholetého purkmistra města Kroměříže. V roce 1961 byla provedena renovace domu.

 

Dům č. 113 - tzv. Rožní proti radnici 

Býval to dům hostinský, kde bývali ubytováni cizinci a drobná šlechta při zasedání soudů manského biskupského práva. Říkalo se mu U černého orla, později pak U zlaté koruny. V roce 1617 zde byla v pozůstalosti měšťana Vespazyana Baldyna nalezena Postilla Mistra Jana Husa, ale i čarovný kámen, co železo přitahuje. V 17.století vlastnil dům italský kupec Matyáš Perti, pak také dvorní osobní krejčí biskupův Knechtl. V roce 1839 jej koupil císařský pošmistr Jan Eminger a byla tu zřízena pošta, o které se říkalo, že neoplývala přílišnou přívětivostí ke svým zákazníkům.V roce 1903 zde byla zřízena lékárna U anděla strážného. Dům byl renovován v roce 1965 a byl zde zřízen Dům knihy,  který zde v různých obměnách zůstal dodnes.

 

JÁNSKÁ ULICE


Domy č. 28-31 – Kanovnické rezidence

Biskup Karel Liechtenstein-Castelcorn nechal původně zde stojící měšťanské domy a starou obecní šatlavu zbořit a na jejich místě vybudoval kanovnické rezidence patřící kapitule u sv. Mořice. Dům č. 31 má řezbářsky dokonalé původní barokní dveře. Domy patří k nejhodnotnějším architektonickým celkům města.


Dům č.27 – Seminář chlapců zpěváků

Dům vznikl spolu s piaristickým gymnasiem jako první ze zástavby v Jánské ulici. Roku 1688 věnoval biskup Liechtenstein 15 000 zl. na fundaci pro výchovu 12 chudých chlapců z moravského venkova ve zpěváckém piaristickém semináři. Pak zakoupil stavební místo a zahájil stavbu. Erb nad portálem připomíná osobu zakladatele, biskupa Karla Lichtensteina. Dům patřil piaristům do let 1879-81, kdy byl postoupen městu s tím, že bude sloužit školním účelům jako biskupská fundace. V současné době je zde Základní umělecká škola.

Dům č. 8 – Piaristické gymnázium (roh Jánské a Pilařovy ulice)

Původně zde stály tři drobné domy, které byly v letech 1688-92 vykoupeny a v květnu 1694 byl položen základní kámen k piaristickému gymnáziu. Nejvyšší podlaží bylo nadstaveno v roce 1851. Autorem projektu byl G. P. Tencalla. Budova sloužila jako gymnázium s 8 třídami. Na gymnáziu působili významní historikové 18. století Gelasius Dobner, Adolf Pilař nebo František Moravec. Dům byl také postoupen městu s tím, že bude sloužit školním účelům jako biskupská fundace. Bohatě členěný portál, který tvoří hlavní vstup, ve štítu nese kamennou kartuš se znakem biskupa Lichtensteina a kartuš s latinským názvem, jehož český překlad zní: Odtud nechť duchaplné dílo všude svou pověstí mluví.

 
Piaristická kolej

Piaristy uvedl do Kroměříže Karel Liechtenstein v roce 1687. V roce 1688 započali se stavbou koleje podle projektu G.P.Tencally.  Od roku 1949 je kolej sídlem konzervatoře.

 

Dům č. 15 - Švabinského rodný dům

Tento dům tvoříval zadní trakt domovní fronty souběžné Kovářské ulice a bývaly zde po generace mydlářské dílny. Maxmilián Švabinský se zde narodil 17.9.1873. Rodina se v jeho útlém dětství přestěhovala do ulice Vodní, potom k Moravě a nakonec do starého františkánského kláštera, jemuž se dodnes říká octárna a kde je možné vidět Švabinského mozaikové lunety, které se tematicky vztahují k významným událostem české historie.

 

 

Zdroj:
Fišer, Z; Kroupa J.: Průvodce městem Kroměříž, Brno 1991
Mercová, M.: Paměť města Kroměříže na tabulkách a pamětních deskách, Kroměříž 2007



Kroměříž 2016
Mapa:

Turistické informační centrum (TIC)

Velké náměstí 115, Kroměříž
tel.: +420 573 321 408
mob.: +420 777 671 116
e-mail: infocentrum@mesto-kromeriz.cz
Služby a otevírací doba

Přehrávání videa